Pod polštářem čeká překvapení

Líbali jsme na střechách jako vrabci nebo vlaštovky
Vlasy nám létaly kolem hlavy
Občas nám leštily zuby
Občas tě bily do tváří
Já se hlasitě smála
Všichni se divili čí smích může být tak nakažlivý
Ale nikdo netušil
Proč lozíme po střechách a dáváme větru na srozuměnou
Že tohle všechno může být opravdové

Smála jsem se tvým otlačeninám od polštářů
Když jsi dlouho spal
Smála jsem se tvým nenechavým prstům
Převráceným kapsám
A věčně sedřeným podrážkám bot

Všechny mé světy se točily spolu s prachem pod postelí
Hřály mě skoro jako to úsloví o tobě a tvojí lásce ke mně
Kterým jsi mě přemluvil k výletům na vrcholky lidského bytí
Kterým jsi mě přesvědčil o existenci lepších chvil

Já hloupá věřila slovům větám a řádkům na papíru
Věřila jsem v zítřky
Věřila jsem v cítění
Věřila jsem

Ale nikdy neexistoval rým na všechna ta slova
Nikdy nebyla chuť na jazyku tak hořká
Nikdy slova nepálila takovým žárem žárovky
Jako v den
Kdy jsi řekl
Že nic z toho není opravdové
Že všechno je jen výmysl mé hlavy

Vytrhnul ses mi
A ztratil se mezi miliony jiných přízrakozázraků