halí belí...

sedím na náhorní plošině
v pracovním kvádru
vystaven odpolednímu vedru
v jedné ruce majzlík
v druhé kladívko
a dívám se na dílko
z žulového kvádru
svojí perspektivou...

zdá se mi malý
ten domek
a plný chyb
a tak
navzdory soumrakúm
pokračuji
abych vytvořil něco
s čím bych byl opravdu spokojený...

tak mě napadlo
nač okázale stavět do nebe
já radši zahloubil svůj um
do zkamenělých dun
v podivných shodách kruhů
z rovnoramenného trojúhelníku
do myšlenky tvaru krychle
hrany i oblosti
ostří i něžnosti
a uvnitř taky kříž víš
to aby hvězdy měly ke mě blíž
žádné zlato ani slonovina
jen náčrty toho
kde je moje domovina...

možná si pomyslíte
proč sáhodlouze popisuji
každý kámen po kameni
když je důležité abych bydlel...

protože
bez toho by ten dům nestál...

a co je zvlášní
že ten dům
jsem ještě stále nedostavěl...