Ranní sonet

Právě zrozené rozednění,
bez mléčné blány mezi prsty,
vpíjí se do vonící prsti
a něžně tančí po kamení.

Pak šplhá mrštně po břečtanu
a prázdné tváře okenic
mrtvolně střeží rub i líc
záclon syrových drahokamů.

Nad vřavou lidských hlasů krouží
lysý a sivý orlí král,
svatého ´´Vorla´´ hlídá dál

pro všechny, jejichž duši souží
tak krutý, nevýslovný žal,
jak Tebe, kdyžs mi sonet psal.