Z bláta do louže

Jeden plení slovy duši,
druhá vrhá nože k srdci.
Jeho trápení nedávno odešlo,
ale matčino nové se našlo.

Copak sis myslela
že se život změní?
Hloupé naivní děvče...

Úzkost, slzy, zklamání.
Ty tu pro mě vždy byly
a na vždy asi zůstanou.
Jak od něj, teď od ní,
jsou mou vděčnou odměnou.

Co dřív muka moje byla,
teď za zlato bych měnila.

Co je lepší?
On, ona?
Jeden srdce tříští,
druhá duši trhá zas
a znova.

Zdá se, že v mém životě
už to tak má být.
Vždy jen stát nehnutě
a přát si nežít...

Už teď umírám....
Pět let...
Uvnitř....