Babičce

Ať se osud píše nebo ne,
Ať scénář hercům předem rozdán je.
Divadlo života - dramatem se stává,
když nápovědy Tvé – se mi nedostává.

Snad proto díky, za Ty chvíle,
Když ke mně vzdálení ostatní jsou míle.
Nevěří a s úšklebkem směrem mým jen šilhají,
A v další zklamání, zakopnutí chybné doufají.

Díky Ti za vlídnost v intonaci života,
Že i občas, dělalas mi pilota.
A divadlo nezvrtlo se v tragédii,
Ba naopak i chvilkovou utopii.

- Staly se mi chvilky, když mohla jsem Ti říkat Babičko.-
- S Tebou, život je jak peříčko.. –