Dvojmo

Zprava zoufalost a láska
Zleva stud a strach, co bude
Střípky představ promítajících se v mé hlavě
Nechci ublížit, ani sobecky nechci,
- aby mi bylo ubližováno
Proč tak činím?
Jako nebojácná květina si vybojovávám
své místo
v pokoji - v životě
záclony vlají v proudu větru
a já - jdu proti němu
nechci být jiná, ale nechci být kopie
Všechny mé sny, čekají na odpovědi,
opakují se
Nevědí, jestli to mají vzdát či doufat
Chci být vlídná a ne taková, jaká jsem
Podivná, ošklivá, mrzoutská

Chci být alespoň chvíli tou hlínou
Ve které květina roste
Je trpělivá, udržovaná, prorůstající kořínky - myšlenkami
Nechci být jako kapka deště letící, zprvu veselá, a pak
klesající dolů - na dno
nechci uplně upadnout - roztříštit se o chodník
tady na světe, nechci být jen kouskem něčeho
chci to být já celá
jako jarní poupata, jen vzkvétat - zlepšovat se, vzdělávat
Ne se stále toulat někde v hlubinách spánku
Myšlenky sbírám jako perličky
- a navlíkám na dva různé náhrdelníky
sny a život
Ale však, napadá mně
není lepší sny propojit s realitou a přeci jen
neznat rozdíl a
a jen žít
"Dvojmo"?