Ostrava na podzim

Ostrava v podzimu, smutná se zdává,
barevné listí však i tu padá…
S barevným listím padá i smog,
naděje upadá… Prý že jsem cvok…

Někteří říkají, že cvok jsem,
že jim tvrdím, že jasný je den…
Já však za svým názorem stojím,
jen jednoho člověka se trochu bojím…

Ten člověk jmenuje se Nuda a zrada…
Poslední dobou v Ostravě padá…
Zabíjí přátelství, lásku a vztahy,
myslím, že se jí víc‘ lidí bojí…

Podzim je emoce, podzim je strach,
barevné listí zasypal prach…
Lidi co v opravdovou lásku věří,
těm listí prach už nezasněží…

Podzim v Ostravě… Vidím to zblízka,
jak na mě zubaté sluníčko píská…
Možná že jsem cvok… Však plný radosti!
Miluju, když v listí, děláme blbosti…

Miluju, když na mě kapka deště padá,
a já vím, jako moc tě mám ráda…
Mluvím o tobě, má zlatá Ostravo,
nevím, jak bez tebe, by všecko dopadlo…