V peřinách

V peřinách se světu straním,
přemítaje v hlavě své,
chvíli dlouhou krátím hraním
s dívkou co mne ke hře zve.

Pod polštář se snažím zkrýt
před myšlenkou zlou,
svůj pláč navždy ukojit,
projít věčnou tmou.

Před myšlenkou,co tolik bolí,
co pouto lásky přeseká,
přináší proudy vlhké soli,
když neřestí se paseka-

když sličná dívka odevzdá se,
mladá,chtivá,v plné kráse,
pro okamžik slasti jedné,
to na duši ti navždy sedne,

když ta dívka spanilá,
s tebou do teď chodila,
však pro požitek těla,
maže vazby co dřív měla.

Maže,ničí co dřív hřálo,
stačilo chtít,stačilo málo
a z lásky zbyla jen naděje,
v níž se jen hlupák poměje.

V peřinách se zdráhá breku
srdce mé teskné,jizlivé,
pod návaly slz a vzteku,
rvu si vlasy spanilé.