Vločka

Vydám se v dávné kraje,
kde padají slzy
z Gerdiny tváře,
do těl suchých snivců
píšíc své vzkazy.
Kam zmizels
bratře,
Káji?

Flacon cos ze vzpomínek naplnila,
když tiše v mnohé rozmnožena
zakrývalas všechen zmar.
Tak něžná, běloskvoucí,
líbezná a zničující
zrozena z mrazivých par.

A přec nejsi chladná,
když zřím tě z rána,
když jako děvčátku
ze sirkama
srdce mé taje
v touze
po šálku
teplého čaje.