Oběti na životech

Nic jim nedáme,
vše si necháme,
na nic nekoukáme,
nikam nic nedáme,
hlavně, že se máme,
že do zdi koukáme,
v záchranu doufáme
nebo už možná ne...
jen prostě čekáme,
co přijde, nastane,
když se nic nestane,
změní se oni, my ne.
A když vše zůstane
a nic se nepohne,
ke spánku lehneme
a i tak zemřeme...

A tak si žijí každým dnem,
tíží je všechno, snad i nic,
žijí, jak žije chladný kámen,
něco jim bere dechu z plic.

Oni však dávno neumějí žít,
svých snů se vzdali „pro dobro všech“.
Když potkají překážku, nechají ji být,
to jsou pak oběti na životech...