první ve frontě na válku

zelený panáček neznamená, že je bezpečné jít
radši vybíhám
kdy bych neměla
bum
střeva všude okolo ale cizí
nejde tomu uvěřit
chvíli jen stát a nemoct
uvěřit, že je to pravda
ještě chvíli stát a nemoct
se pohnout
pak rána do hlavy
všechny pocity jsou najednou rozstříkaný okolo
a mísí se stěma střevama
všechny ty myšlenky
vlastně jako by ti někdo dal pistoli k hlavě
vystřelil
ty ses ani nestihl bát
světla nikde jenom chlad v tobě
dekadenti by tleskali
přečíst si to v knize tak spolu s nimi
opěvuješ hnusotu tý scény
teď bys na to nejradši plivnul
opět potlesk
zdá se, že jsi nasazenou postavičkou,
co improvizací vylepšuje už tak nechutný scénář
škoda, že za to nedostaneš
žádný ocenění
oskar na poličce by se ti líbil
nemožnost odejít
proč pořád přemýšlíš?
tvoje hlava byla už dávno ustřelena
a teď by se usmíval cynik
a poradil, že to bude dobrý
ať si s tim nelámeš svou malinkou hloupoučkou hlavu
nemáš sílu odpovědět
jakkoli jízlivě
tvý strážní andělé jsou jako ty
zaměstnaní sami sebou
svými nedokonalostmi
nebo když mají dobrou náladu tak přemluví další anděly a udělá se velká párty a všichni pak radostně zvrací
nemáš nikoho za sebou
zase sme u toho
si sám
nechceš, ale víš, že týmový sporty nejsou tvoje parketa
chceš jít za sebe
abys to nekazil dalším
nerad si slabej článek
takže radši za ten provaz taháš sám
spíš ho už jen držíš rozedřenýma rukama
seš jako první ve frontě na válku,
kde jasně víš kdo bude zničen
a deš do toho