Proteklá prsty jsi odpověď

Stéká-li lež krouživě do sklenky
do hořkoslaných pravd a vína
leží tu chtění věž, jenž zbortila se
za mandlemi hladko, když v slovech drsní vina
z mýdlenky řasa milenky
vyklíčí obroste myšlenky o spáse
skane-li k ní pohled...

Je utajený čas ještě časem,
když rychlostí svitu po setmění letí?
Je tělo upřímné když odkrývá se
dlaním, co bolest v rozkoš vysvětí?
Na zkřížené posteli jen prostor a svět
hrbí nás a napřimuje
sděluje a rozpojuje
v sobě a vzdáleni sobě na nedohled...

Vtékáš-li do mě, jak vzteklá bystřina
tišina mnou splývá až dostojata
ze sladkokyselých lží do vína
jdou dny, jimž dno a dech neschází,
když voda kolem kolen
od sebe do sebe vlnami hází
a dusí mne tvým stínem a svou iluzí-
proteklá prsty jsi odpověď...