SVÁŽNÁ 1947/13

***

Jdu ulicí a škrtám čísla
jedna
tři
pět
na druhé straně nechávám
šest
osm
deset
hledám roh
nebo náměstí
kde můžu odbočit
nic
jen babka se ptá na cestu
mávnu rukou
nechám ji být

"děkuji"

zní cize
pěkně
dlouho jsem to neslyšel
sedmička chybí

jen díra … poštovní schránka plná a cedule

vstup na vlastní nebezpečí
váhám
tam musel být dům
šťastný
plný lidí
života
ještě je slyšet křik
plevel je
nic víc
snad míň
nevím
jdu dál svážnou a počítám
devět
jedenáct
třináct

… sakra

vybral jsem si špatnou stranu

***