Ze života.

Snad jiní jinak uvidí,
já nechci zůstat němý,
tak myslím při tom na lidi,
jež žijí v naší zemi.

Mají-li jiná vyznání,
hmotnost, tvar, výraz tváří,
poznáš při ruky podání,
kdo zhasíná, kdo září.

Často podivnou havět zřím,
...těch uličnických zmetků,
jež nám, osobám stárnoucím,
nadává bab a dědků.

Panenky tváří planoucích,
mládence činů zbrklých,
...potoky slz mi kanoucích,
roj babic tváří scvrklých.

Odrostli šňůře pupečné,
na bradě mléčné símě,
...čas čítá roky skutečné,
nakládá roků břímě.

Žijeme spolu, přece však
každý svých práv je bdělý,
ať už je chorý nebo zdráv,
...věk od sebe nás dělí.

Stařík má jen svou lopotu,
...mladík se těžko chytí,
nač měl by mít rád rachotu,
pro kousek živobytí?

Jen smrt nás všechny porovná.
Neboj, ...dost pro nás rovů!
Všechny nás šňůra čarovná,
...čas, vleče ke hřbitovu.