říše lidí

Buď vítán, ty člověku, vůdče všech stád,
vítej v své říši,doufám, že dokážeš s klidem v ní spát.
Vítej v svém království, patří přec tobě,
ve světě lidí a jejich zlé době.

S dobrem tu kde kdo svou lidskostí smýká,
každý si na to však lehounce zvyká.
A právě tohle je náš lidský svět,
krutost, co nepůjde vzít nikdy zpět.

Víš ty člověku, ty tvore hloupá,
je však fajn, že ti to tvý ego stoupá,
že lidi všechno jen k lepšímu mění?
K nelidské spoušti a k vlastnímu vyhlazení.

Bláznivý smích potom zní tou tvou zemí,
nejspíš už nepříjde lidský probuzení.
A zlí, ti se ti potom usmáti mohou,
svět po sobě dupe a svou vlastní nohou.

Možná bys přěcijen to měl zastavit. . .
Jenomže v tom je ten nejlepší vtip,
i kdyby věděl jsi, po tom všem, jak,
tak by ses musel tím něčeho vzdát.

Jenomže to by ti, člověku, nebylo vhod,
tak dále k ničení, pochodem v chod.