Dáma chodníků

Chodí po chodnících slávy
Uchovává si vzpomínky zdravý
Když obličej nebarví bílou
Stínuje světy prsty dolů

V delíriu duševního rozkvětu
Uculují se rty nanovo
Zahazuješ zátěže a olovo

Vlasy si natáčí na prsty
Rozpaky v kapsách září
Nalomená pozitiva
Vyrušují modifikaci hraní

Chlad podlamuje berličky
Stoupá si k tobě na špičky
Nepravidelnost tmelí všechny poznatky


Ve fázi tyrkysu zakrýváš strach
Prožitek se nemění
Pomalu proti proudu letí

Pod světlem rudé lampy
Objímá černého pasažéra a každé ráno mizí
žádné nitro ji nepříjde cizí..