konec

když vidím svého srdce odraz
tak chladného a bez citu
vypadá jak starý obraz
dávní mniši v hábitu

místo tepu,místo tepla
dává na jevo strach a chlad
jako pole bez jediného stébla
přináší smutek,po lásce hlad

jako řeka bez jediné kapky
tak jako vítr ve vesmíru
je smutek bez králičí tlapky
do duše vrtá velkou díru

proč jen tolik bolesti
mé srdce kolem rozsévá
přináší všem starosti
každý smutkem podléhá

ukončíme blízkým trápení
mé srdce dost bolesti rozdalo
jak lásky hazardního sázení
k mé omluvě odvahy dost dodalo

Promiňte mi moje chyby
Vím bolest vrátit neumím
Nejsou to jen sliby
Své chyby napravím