Anotace: ...Děkuju za všechno,děkuju,že jsem každou chvíli brala jako tu poslední a díky tomu teď můžu říct-stálo to za to.
škoda že jsem neumřela
v absolutním blahu.
To by bylo krásné že......S.T.
25.11.2010 19:13:00 | ZILA78
Tolik citu...
i u šuměnky už jsem byla...
ty naše nejšťastnější chvíle
bych nikdy za nic neměnila...
:o)
25.11.2010 12:43:00 | Cecilka
jooo Letná toho zažila :-) jinak jak jinak než krásná a smutná.
24.11.2010 15:06:00 | Lagedama
Ach ty myšlenky naše!
v každém řádku, který jsem četla
jsem citovala, kdy jsem byla nejšťastnější já...
Snad poprvé, kdy myslela jsem na Tomáše
a potom když v náruči mi dcera kvetla
a v každé zamilovanosti, kdy hlavu láska posedla...
je to nádherný námět, asi si ho taky s dovolení zpracuju...
díky za inspiraci i počtení!
24.11.2010 13:21:00 | šuměnka