Letní déšť

Střechu mého deštníku
vlahý letní déšť ochladí
a stéká k patě chodníku
proměnou v řeku,
naší ulicí se prohání...

Déšť protéká mojí obuví.
Jen pohled do blízkého okna
zda čísi pohled kouká,
ať můj počin cizí oči nesoudí.
Své botky držím v ruce
a dětská duše padesátnice
bosky se teplou řekou brouzdá...

Pocit volnosti, rarášky v oku,
pozdraví zvědavce
co dostavil se k oknu přec,
možná, deštník skryl její ruměnec...
Ať ! Tu chvíli blaženou si nedá vzít,
jen něco bláznivého
na chviličku zachytit,
vychutnat každou kaluž
svými chodidly
říkaje všem, v přilehlém obydlí:
„Já svůj život ještě žiju
a doušky plnými ho piju...“