Jeden, dva, tři neuroly,
už mě nic moc nebolí,
to můj přítel tlumící
nahodil už udici.
Ať si kdo chce, co chce říká,
teď se mě to nedotýká,
po tom léku ve vteřině
zatoužím jen po peřině.
Nadávej mi, mě ten zvuk,
dneska je úplně fuk,
já chci jen a pouze spát,
s tím jsem měla počítat.
Nemám strach z ničeho víc,
teď nevnímám skoro nic,
s mým přítelem neurolem
všechny bitvy vyhrajem!
Jedno plato, druhý plato
byl to jed a žádný zlato,
v blázinci prosta vší radosti
léčím se ze závislosti...