Až do konce

Kapky deště dopadají na dvě zubožená těla,
z posledních sil těžce dýchají,
ona jeho zachránit moc chtěla,
teď oba dva na ulici zmírají.

Jemně za ruku on jí drží,
jeden druhému do očí se dívají,
když v dešti nemohoucně leží,
ona miluje jeho a on zas ji.

Běžela k němu rychle jak jen mohla,
když na kolena k zemi dopadal,
když tíseň kolem srdce ho zmohla,
když pevnou zem dlaněmi ohmatal.

Doběhla k němu rychle, však ne včas,
proletěla jí kulka, tak jako jím,
uslyšel její tichý a něžný hlas,
že zůstane po jeho boku, navždy s ním.

Leželi nehnutě vedle sebe,
do očí si stále hledíc,
čekali, až se jim rozevře nebe,
usnuli, jeden druhému po boku, navždy sníc.