Tichá noc na pohled

Tichá noc už dávno padla,
v dálce slyšet jen zvon,
rozeběhly se osudu kyvadla,
když z kostela odrážel se tón.

Tichá noc kdysi klidnou byla,
teď ozýval se jí prosebný pláč,
za svého života krásná jsi byla,
teď krásnější mrtvá, smrti hráč.

Plakala jsi a o život marně prosila,
když jsem se blížil zlehka k tobě,
bránila jsi se, kopala a křičela,
teď jako spící Růženka, ležíš v hrobě.

Políbil jsem tvá ústa naposled,
jako usmát by se ti chtělo,
stále živá na pohled,
hlínou zasypal jsem tvé mrtvé tělo.

Kráčím tichou opuštěnou ulicí,
kráčím v noci a nevnímám,
obzor už se v den barvící,
zaschlou krev z rukou umývám.