"Adventní splín"

Opustils mě,
jak den se s nocí střídá,
já vědoma si toho jsem
ale bolí to jak včelí roj,
co se na mne žene
za nocích dlouhých,
upadá na mě tmou ten čas,
kdy jsem snila o nás...
Dnes nemám sny,
nemám ani cit,
všechen vzal ten roj v dál.
Nejsem to já,
kůži cizí mám,
ale jsem,
nebo nejsem?
Ani nevím já.

Tento čas je prazvláštní,
stmeluje lid v komnatách,
někdo stejně bývá sám,
duše pláče,
srdce rdí,
v dálce slyším:
"usměj se zas"..
Tak jo,
vždyť smích léčí nás...