Třeba pomáhat

Kolikrát…
Leží tu spoustu promarněných chvil,
kdy bys mohl
třeba jen pomáhat…

Jsme jak ti křehcí motýli…
Občas zvednou se a rozletí,
sosáčky vzduch rozptýlí
a křidélky lákají k objetí…

Však po chvíli toho krásného letu
slzičky své mrak vytryskne,
občas bouře se nevyhne střetu
a vítr je k zemi přitiskne…

A tak vstaň a běž,
kde smutek s prázdnem kvílí,
odrazit tu vichřici
ze ztrápených skrání
a předej své načerpané síly,
možná se ti to někdy vrátí…
vždyť co je větší odměnou
než úsměv na líci
nebo poděkování…

Ke štěstí stačí mi jen
ticho a klid,
neuspěchaný den,
pár lidí,
co mám ráda
a oni ke mně
chovají cit
a taky když vím,
že jsou zdraví
a relativně šťastní…

..snad jsem skromná..