PŘÍBĚH mého RODU ...

Anotace: Ptám se, kolik z nás vyrostlo v prostředí, kde jeden či snad oba rodiče měli srdce u někoho jiného? Kolik z nás opakuje stejný vzorec? Možná nevědomě, možná vědomky, možná ze strachu, že láska bolí, ale určitě z úcty a lásky k rodičům?

Sbírka: O mě .. a taky o lidech

Proč zkouška musela přijít tak brzy,
dnes přijede sestřička ...
chtělo se mi zvracet ...

Zase se bojím,
dole dusno, to už je příprava,
chystá se poprava,
kat už si brousí další sekeru,
tolik zásahy už otupenou.
A slzy kanou na můj klín,
pořád, padat nepřestanou, jenom tak, nelze, nejde, nepůjde.
Zase jsem ve stresu, celá se třesu,
má to i fyzické projevy už,
že tu není a nikdy nebyl muž,
kterého tu matka chtěla,
a pak už o tom, ani nevěděla.

Srdce láskou zlomené,
na koho si vzpomene,
když mu bude nejhůř,
když bez lásky muže brala si,
jenom proto asi,
že musela být vdaná .... a nebýt blízko milého,
který musel vzít si jinou.
On koně měl,
ona jenom krávy,
On stroje na pole lány,
ona jenom políčko za humny.
A matku, která zakázala, v dobrém úmyslu a z lásky k dceři ...
když poznala, kde srdce dcery zatoulalo se,
do rodu, ve kterém i ona před lety,
jak už je to dávno, před svojí svatbou, kdoví z jakého důvodu ...
myslela si na jiného, sedláckého původu.

Otec a syn, matka a dcera,
i když nespřízněni, stejný příběh,
se stejnými ranami osudu,
„Dělá jenom ostudu,
takového muže by si chtěla?“ říká matka dceři,
která jemu neuvěří,
v obavách, aby dcera stejně neskončila.
To však ale netušila,
že ač otec záletník,
syn je věrný milovník.
Scházeli se, tajně, láska kvetla,
potom ale přišel příkaz rodiny,
„vzít si sedlačku, jsi povinný“
ti dva, co láskou k sobě hořeli, se ani nerozloučili.

Příliš hrdá byla dcera matky, která nevěděla,
příliš hrdá a tak utéct s mužem svých snů nechtěla
Oženil se, vdala se,
bez lásky,
srdce umírá,
a její nová rodina?
Čtyři dcery, dva tábory,
jeden s matkou, druhý s otcem,
dusno, ticho v rodině,
dohodnou se někdy ti dva, nebo budou jenom tiché rozbroje?
Dohodnou se někdy dcery,
zjistí někdy, že láska není zakázaná?
Že lásky je pro všechny, kteří chtějí a s vděčností přijímají?

Jak milenec skončil, možná ptáte se,
oženil se, odešel tak z vesnice,
ale za čas vrátil se
Ona už tam nebydlela, vzala si muže zdaleka,
nesneslo by srdce její pohled na louky, místa, kde s milým chodili,
muka lásky naplněné, přesto zakázané,
najednou k jiné projevené ...
A tak dcery bojují,
ukazují rozpor,
ukazují na lásku,
ukazují na tajemství,
ukazují, hele, mami, tati, láska,
mami, tati, podívejte, byla tam.

A co otec, ptáte se.
Jak se žije vedle ženy,
která srdce jinde má?
Která ho přes jiného nevnímá?

On má možná stejný příběh,
to se ale zřejmě nikdy nedozvíme ...