O peříčkách a duševní stravě

Z nebíčka padají peříčka
často se nám vzdalují
lidé se i bez nich radují
čarují rychlé piruety
koktavého po-poplety
s rychlým nasazením
měkkým posazením
na tváře chodců v ulici
ve vzduchu se smějící
dovádivé jako děti
ten čas nám ale letí...

...v pírkách hravých,
v láskách pravých,
u lidí starých i mladých...

bez rozdílu pohlaví
ti rošťáci sbíhaví
nás mile pobaví
a nejsou vůbec zvědaví

...jenom si u nás prostě sedí...
a lidi to netrápí, aniž to vědí

a tak si letí zase někam
v honbě za pírkem další pírko
vyhýbají se divokým řekám
a stovka jich váží jako jadýrko

...z jablíčka z Ráje
které někdo pokrájel...

jaký to hřích
Adam neskrýval smích

Eva, ta plakala
jakpak to zvrzala

...když vzala ten nůž...

kdyby tak vážil i smutek
bylo by na světě méně pláče
vytlačte z myslí zármutek
a dejte duši ať si skáče

...veselím a dobrými mravy
bez přílišné ztráty duševní stravy...

někdy i duše hladoví
po milování
po práci

..všichni v tom letíme
a nemusíme být stěhovaví ptáci...

nemusíme mít křídla
jenom vzít zobáčkem
trochu si jídla...

...a nabírat a ubírat jak chceme my...

ač nejsme pány tvorstva
i když to nekteří tvrdí