V bezejmenných...
V bezejmenných...
pod víka škatulky
a svůj šrám
postupného řícení
do pozůstalých rýh,
tak na co jsou nám
slova řazená v tabulky
a přesné vysvětlení,
co každé znamená,
když některá z nich
jsou ještě
tolik bezejmenná…
Je plno ran starých,
co se ozývají
do orosených úsvitů
a nových semínek,
jež klíčí
v jinotajích,
spoustu pocitů
dřív nepoznaných,
skutků,
co se tyčí
na dně v rybníce
a činů
stlačených v zátkách
zármutků,
na něž je definice
příliš krátká…
Protože svět
bez jakéhokoliv popisu
je všeobecně krásný,
ať už se vezme
z kterékoli stránky,
z mechových převisů,
kde přerůstá hráz
sasankový květ,
z perliček v nás,
nebo z lesku studánky…
Akorát jen my
ve stěnách
smotaného lnu
z něj občas děláme
horoucí peklo,
co hroty kamínků
steklo
po hranách
průhledných klas
v nepopsatelnu,
tak vezmi vědro
a uhas
těch pár plamínků…
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Protože svět
bez jakéhokoliv popisu
je všeobecně krásný,
ať už se vezme
z kterékoli stránky,
z mechových převisů,
kde přerůstá hráz
sasankový květ,
z perliček v nás,
nebo z lesku studánky…
Akorát jen my
ve stěnách
smotaného lnu
z něj občas děláme
horoucí peklo,
co hroty kamínků
steklo
po hranách
průhledných klas
v nepopsatelnu,
tak vezmi vědro
a uhas
těch pár plamínků…
touto básní jsi jich pár jistě uhasila ST :-)
08.01.2011 12:54:00 | Helena Lovecká
svět je všeobecně krásný ze všech stran
a člověk podivný je tvor ve výčtu vsazenosti
jak plevel počíná si mnohdy se zobákem vrán
jak nemoc šířící se svou smrtící silou
a ač to prachem jsou v podstatě jeho kosti
přesto to celku ráz vší symbiózy proměnilo
08.01.2011 11:03:00 | šuměnka
Je plno ran starých,
co se ozývají
do orosených úsvitů
a nových semínek,
jež klíčí
v jinotajích,
spoustu pocitů
dřív nepoznaných,
skutků,
co se tyčí
na dně v rybníce
a činů
stlačených v zátkách
zármutků,
na něž je definice
příliš krátká….....
Hezké moc hezké.....S.T.
07.01.2011 23:00:00 | ZILA78