Tiše zaklepej...
Tiše zaklepej...
Anotace: ...Že by princ na bílém koni...? To asi ne, ale někde, někdy, někdo...pro každého z nás je...
svou obrannou zeď,
právě teď !
Schová mě na chvíli
před světem, hned,
to ona může,
má neviditelná ježčí kůže...
Tiše zaklepej
na bránu mého světa,
třeba Ti otevřu...
Nesmíš na mě spěchat !
Přehlédneš moje vrtochy ?
Naučíš mě se znovu smát ?
Umíchej ze všech nej
zázračný lektvar,
a napít mi dej !
Pak zlehounka
tajnou síň mého srdce otvírej...
Že mě jen pokoušíš, viď...
Máš odvahu, zbořit mé zdi ?
Mohl bys na téhle planetě žít ?
Aha, nevíš, nejsi tak odvážný !
Zrak mám, přec mé oči nevidomé,
v uších nezní ty správné tóniny,
mé rty o lásku stále okradené
a ježčí kůže,
má zas hustší bodliny...
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Teda, všechny komentáře tady, jsou úplně báječný...díky, díky...všem :-))
15.01.2011 15:01:00 | Sladkalu
Moc Vám všem děkuju za komentíky. Vždycky mi udělají moc velkou radost, když se ty moje dílka někomu líbí...ahojík a dík :-))
13.01.2011 19:09:00 | Sladkalu
Tvá básenka je úžasná a velice dobře se mi četla, jisté pocity, slůvka, která pocítíl a možno právě cití každická z nás... princ pro každou z nás... je jistě na dosah ruky, ač právě nevidíme zřetelně... je. ST!*** děkuju za krásné počtení.
13.01.2011 09:05:00 | NikitaNikaT.
ano...někde, někdy, někdo je
nebo možná, zcela jistě
všude, vždycky, ten On
a není žíznivý, ten kdo je napojen
a není zakalené, co vypadá čistě
však všechno, všechno vydá jistý zvláštní tón...
13.01.2011 08:37:00 | šuměnka