kročeje...
kročeje...
šel jsem po chodníku
zahloubán do materie
když mne udeřila
myšlenka do zátylku
a přinutila vzhlédnout...
Ona stála na rohu
jen tak ledabyle
v trochu komické hučce
s lenonkami
opřená o atiku
jako odpověď
na tázání po smyslu
vesmírných hádanek
všech mužů
od šamanů počínaje
přes čarodějné Koperníky
kolem Keplerů
až po Galileje
jako rozmarné léto
mezi hvězdami
s tříkolkou
a dvěma sedátky...
pak mne oslovila
vyzývavě
promiňte pane
jak myslíte
že by se zachoval poutník
u nebeské brány
kdyby jej místo Boha
přivítal Manitou?...
můj sval
zdánlivě na míru ušitý
se roztáhnul napůl šílený
když se zhoupla v bocích
jako náklad něžností
tahem jeřábů v docích
a instinktivně odpověděl
že já bych si s ním dal pár šluků
z mírové dýmky...
její běloskvoucí úsměv
podmalovaný hloubkou
prsního smíchu
vytvořil neodolatelnou směs
vřelé svůdnosti
a já pocítil dávnou touhu
odvážných průkopníků....
správně ty můj antiku...
zavřel jsem oči
natáhl ruce
šlahouny
vyrostlými ze srdce
proplet její
vím o jedné zemi
mnoha ostrovů
týkových lžic
a šavlozubých tygrů...
pojďme je spolu navštívit
má Ikárie...
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
tak u téhle jsem se pousmála;
* * *
S t á l a
jsem ledabyle opřená
s větnou hučkou na pačesech
zralá i rozhýralá
větrná dívka, stařena
s pohledem do imprese
a sledovala okolí
bez známky zájmu, mimochodem;
v myšlenkách sopek vrcholy
ostrovy četné na východě
červenobílé chocholy
azur a tyrkys v modré vodě
v odrazu skelných fazolí…
a nejspíš právě myšlenka ho udeřila do zátylku
až na okamžik střetli svoje pohledy
jen vyplivla z úst žiletky
a jazyk ostrý jako pilku
co nebyl zvyklý na medy
vmotala do té zápletky…
/ aniž by dala všanc mu jeho mokrou dýlku /
„Znám zemi draků“
pravila…
/ též mimoděk
v svém myšlenkovém rozpoložení
jen jako nutnou poznámku
jak šifru znaků
zhoupla se v bocích / zíral na ni věk
než natáh´ liány, by ustál její vábení
opět rozluštil hádanku
vyhledal cíl
pak rozechvěl se jako silné zemětřesení
zvedl ji jako tsunami
než by se mu zas ztratila…
A pak jí šeptem oznámil;
..na Kalimantan míříme, má Fullereno spanilá..
19.01.2011 16:19:00 | šuměnka
Eni, já se snažila si vybrat nejaký nejhezčí verš, ale to prostě nejde, protože jsou všechny krásný...To je pohádka, tak vymalované pocity té chvíle, prostě, kdo umí...ST
19.01.2011 13:00:00 | Sladkalu
