Laskavá rukavička
Laskavá rukavička
tam kdesi
v samotné výšce vrchů
daleko od lačných a hladových
potkala jsem tuláka
co životem bývá bit
jak bílá rukavička
měsíc
coby přítel snů
pohladil
a zbavil nás tíhy
všedních dnů
obetkal těla
stříbrem mlh
vstřícné něhy
až jazyk mlsal by
a duše
láskou zprůhledněla
v nekonečných vzdálenostech sebe
měníme podobu
vzdouváme se ve vlnách
padající hudby nebes
a
přemýšlíme
o obyčejných písmenkách
ve vesmírných tajenkách
*
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
*
Vertikála je přímka ke hvězdám ...
na ní jsem býval šťastný
Žďárského pytel ve stěně
obetkán stříbrnou jinovatkou
nechával malicherné
na úpatí hor
problémy ztratily svou váhu
důležité jsou jen cesta a cíl
bezejmený vrchol
a ty ...
propadáš se prostorem a časem
a pak v absolutním tichu
objevíš hudbu, řeč
a smutek
že tak nesmírně mnoho
je barev a vůní
že nikdy se nepodaří,
postihnout je všechny ...
a pak najednou si uvědomíš
že jsi šťastný,
že jen nemnozí se dostali tak daleko
... až k tomuto poznání ...
*
.
20.02.2011 21:25:00 | HarryHH
tak to je krása ST!
24.01.2011 10:43:00 | xoxoxo
bílá rukavička se změnila v míček,
pod rukou měsíčního mága rostl
a vznášel se k nebesům
odkud padala hudba
***
Jiří
18.01.2011 22:47:00 | j.c.