Co chce slyšet?

Zavři oči, až se setmí,
dbej pokynům mého hlasu,
pošeptej mi, co se nesmí,
nehledej v tom zátarasu.

Upřímně mi, prosím řekni,
jak dlouho jsi mě vlastně ztrácel,
byli k tobě trochu něžní,
když jsi je úsměvy uplácel…?

Kolikrát jsi mě vůbec hledal,
a jak jsi poznal, že jsem s Tebou,
jak často sis vzpomínky ometal,
až čistá hlava stala se opět potřebnou…?

Když proklínal jsi mě u páté sklenky,
kolika vulgaritami jsi mě pasoval,
když alkohol Ti čeřil myšlenky,
sám sobě sis duši zpytoval…?

Pověz pravdu, nekrč rameny,
ať se Ti trochu duševně uleví,
výčitky, ty budou svrženy,
z útesu, jehož dno se nikomu nezjeví…

…naděje umí velké věci…

a Ty té své můžeš důvěřovat,
i když tomu sám nevěříš.

…nebo nechceš věřit…

důvěřuj