Na půdě

Na půdu starou jak nebeské brány
po schodech vyšel jsem dnes ráno záhy,
kdy starý dům babiččin do ticha spal
a paprsek hravý se do okna dral.
Hledal jsem potají, co v dětství jsem měl,
rok co rok k Vánocům vždycky jsem chtěl,
až naši svolili.
Krámů však, veteše všude je moc,
na jejich tajemství chtělo by noc,
krabice, truhlice, bedna a koše,
autíčka, kostičky, knížka s Krakonošem!
Ten byl mých snů hrdinou,
(pohádky snad prominou)
maminka nemohla jiného číst,
třebaže znal jsem já každičký list.
Však ve chvíli zrak padá na dětský kočárek
pod oknem stojící, jak leží v něm kašpárek,
najednou shledal jsem dětství můj háček
v košíku kočárku - koleje, vláček.