Na konci duhy

Slyšela jsi někdy příběh o pokladu na konci duhy?
O lidech, kteří se vydali ho hledat?
A je jedno, jestli to byl první nebo druhý,
Každý ho chce najít a pak si ho nechat.

Slyšel jsem příběh o muži, jenž vydal se přes hory a přes oceán,
Přímo tam, kde duha zapadá,
Odhodlán, vydal se na cestu sám,
Poznávat nové světy, zjistit, jak za duhou to vypadá.

Prošel lesy, ledovce a přešel pouští,
S myšlenkami o bohatství,
Ale život nezapomíná a neodpouští,
Jak asi dopadl, kdo z nás ví?

Svázán předsudky a chamtivostí,
Stal se sám sobě otrokem,
Naplněn zlobou, arogancí a zlostí,
Na své cestě pouští, setkal se s prorokem.

„Vím, kam míří mysl tvá,
tvé srdce má však jiný směr“
Muž poslouchá a povídá:
Vidinou zlata, byl jsem zaslepen.

Celý život chtěl sem víc,
být bohatý a mít moc,
prorok mlčel, neměl už co dále říct,
muž odešel, a padla noc.

Měsíční paprsky svítí mu na cestu,
Ví, kam jde a co chce najít.
Zlato, moc, slávu a pěknou nevěstu,
To není ono, tak proč to tajit?

Po letech putování našel to, co hledal,
Konec duhy, poklad a studánku, kde nabral si čistou vodu,
Už nebyl otrok, odešel a poklad tam nechal,
Našel mnohem víc a to svoji svobodu …