Nechápu ...

Nechápu,
nechápu nic,
jen vím,
že nemůžu,
zabránit
úsměvům lvic,
které ve mně jsou,
obě
jako to malé
robě
co
tobě
činí potíže
ve stavu
bez tíže

Nechápu a přitom se chápám
všem těm radám
těm svodům ... svádám
které jen já tak nazývám
pomáhají mi totiž
přežít
byla by to potíž
nežít
cha chá
kdo říká vám ...

„Já“, to strach,
vybudoval příčky na marách
které drží zlobu
která chce lézt z hrobu
uvidět tu současnou
potomkovou
hni-lobu

těch, co nesou naše břímě
nech to, děvče, raděj v Římě,
tam si s tím lehce poradí,
i když nejsou v pod-hradí....
uvidí to sémě
hadí
které snaží se nás
zlákat v hřích
a přitom při tom nevěří
že oni sami
jimi
jsou

už teď
a ani
slovy
nehlesnou

co zřít
mají

právě

TE
Ď


...důvěřivé
bezvě(t)ří....