Klouzám se

klouz-ám k vám do zdí
....moje bílá paní v leknínech ...
zapisuji si za uši všechno, co cítím
.... a jak se mi při tom tají dech
když objevuji svůj vlastní vnitřní prostor
jak je velký
(stojím v rohu kulaté ne-místnosti)
a krčím se v oblacích
bojavého tónu
na zmrazcích
ledového pří-krovu
po kterém se sklouznu do nitra t(s)vé jes...kyně
(svým ANO mi něžně při-... přímo ...přímočaře ... prostě kyne ...)

a skryje
mě jisto..jistě moje nahota

prázdnota
nota
nota bene?
ale že ne ...
už zase chceš si hrát?
nic vážného už nesmíchat?
jenom tak
la – la – la ...
a co z toho?




NIC

a to je právě ono ...



(svět plný skic
rozechvělých na marách ... ... ... ... ... .. .. .. . . . . . . . . .)