Monstrum

Proč moje sny
zahalují
mraky temnoty a
proč jak třpytící sníh taje
naděje Srdce, jdoucího do boje?

Protože závoj noci vlaje
a všechno do karet mu hraje.


Společně se zase nadechem
a odfouknem ho pryč,
ten závoj nevědomosti,
který jsme vytvořili my,
my lidské bytosti,
my páni tvorstva
a tak se z pevnosti
stala stará troska.
A tak se z moudrosti
stal velký král rozum,
klesl k vychytralosti
a začal být monstrum.