v území nikoho...

letka jeřábů dosedá
do ticha odzbrojené zóny
mezi severem a jihem
na území zapomění
plné nášlapných min
s tvářemi nevinnosti
a niterních vin
a přitom
jako by ti zářivě bílí
rytíři nebes
s třešnově zbarvenými čepičkami
a černými hrdly
vystoupili z japonských maleb
na hedvábí...

tónované odpolední stíny
se plazí po úbočích nahých hor
sluneční paprsek
jako bajonet
propichuje bitvami
zjizvený horský hřbet
rýžová strniště
vytváří zářezy
do vzorů rybích kostí
ve kterých se třpytí zrcadla
co v noci zamrzají
a klínovitíá hejna husí
přibitá na nebesích
připomínají vyorané brázdy v zemi…

existuje střed?

myslím že existuje
možná je těžké jej určit
nebo vypočítat
ale existuje...

často se někdo snaží
rozsoudit tu spornou otázku
takže potom končívá tak
že ji nechává spynout s tím
čím by chtěl aby byla
a přiklání se na jednu
či druhou stranu
ale i to
co přesahuje horizonty
a lze tedy považovat
za neomezené
může mít svou mez…

jednou tady zůstaneš jen ty
jako za úsvitu věků
a já budu mít
pořád důvod tě chránit...

má Oasis..