jednolitá...
jednolitá...
křížení…
kdysi jsme byli spolu
čas neznal roli
a svět byl jeden
Pangea
ale pak se probudili lační
začali soptit
sázet rány do těla
a došlo k odtržení...
od té doby dychtíme
po zacelení
abychom našli
ztracené štěstí
v touze
začít od krásy těla
a stoupat po polibku
až do podkroví
oba s otevřenými ústy
jako dvě pravěké ryby
lačnící po kyslíku
ve vlnách bouřlivého moře
jako zvířata v zahradě
která nikdy nepřivyknou kleci...
tak jako dravé řeky
co svýmu prameny
odplaví jemné jíly
v hrázích
pak i štěrky povolí
my najdem cestu
ke své druhé půli
propojení
jako šťavnatý bergamot
a mandarinka
co se spolu koupou v čaji
s růžovým pepřem
dvě hlavy s jednou šíjí...
ležíš na břiše
má Culebro
s tváří na polštáři
záhyby na krku
tvoří malé kaňony
vibrujících strun
já na ně pokládám prsty
s palcem na sluchu
skláním se k tvé hrudi
ty zavíráš oči
zakláníš hlavu
a v úsměvu vrníš slastí...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
L e t ě l a jsem na paprsku světla
a kroužila jsem bezhlavě
snad celým vesmírem
to rána zvaná Velký třesk ve chvilce svět si smetla
a mnoho jiných světů sic jsem měla v rukávě
a mnoho mlhovin jsem měla za pasem
však jistým odtržením nešlo zabránit…
v chaosu křížení byl slyšitelný křik
i silné dunění soptících artefaktů
však touha nalézt krásu specifik
mě bezúnavně hnala dál;
chci zacelit ten vzácný minerál
to rudé srdce tlukoucího dění
tu ladnost nahoty milostných aktů
ta ústa pootevřená až k políbení
to bouře vlnění a přelévání
najít to propojení cesty k druhé půli
A nadále ho chránit…
/ s citem, něhou a vůlí /
***
Nikdy mě nedohnal…
Vždycky jsem byla miliardu kilometrů před ním
/ a dvaasedmdesát miliónů vážně teď čert vem´ /
Vesmír se formoval!
Já ležela jsem na břiše
když zaslechla jsem; „zvedni
se, ať si prohlédnu záklon Tvůj v stínu cypřiše
ať otřese se zem
…ať najdu cestu do říše a námět na poém“…
14.02.2011 15:52:00 | šuměnka