Journey..

až v tobě
jsem spatřil hříchy rusovlasé
dotýkal se
alegorií rána

zářena v úsměvu
na křídlech kerně jasné
loučivě
jsi vklouzla do havrana

šaty hvozdů
žádaly pleť rosit
přivolány září měsíce

kol hvězdy duhy při promoci
krásněly
po muži dychtíce

i polibkem se proměnila chladna
ve vonný vzdech
jenž vlažil srdcebol

ve stopách temna nepoddajná
tančila mise dívčích sól

* Ona?
* Je růží
* svlékávána sama
* na polštář v modrém rozáriu

* V touze pána čeká cesta slaná
* Nikdy neklesala
* psova u klavíru

* V urousaném bílí?
* To krajky tuze prosvítají milý
* a štíhlý květ
* chceš..nechceš..ovonět?

* Ty?! -
* jsi jemnou básnířku i říčku rozmáčel
* a místo štěstí ze života kvítků
* žaly jen žaly
* ve víru oceánských panen
* pro kroužkované sliby roztáčel

vzaly je rosy...
a bezbrannou citlivku pro motýly
jsem v barvách stříbrosnivých
poztrácel za meze

~ Zda není více zim zaslíbených něze?
~ I není Ti stydno blížit se
~ volat po medu
~ krůpějemi?

..

~ Jen do houfu nezbednice!
~ Křehký dotek ledových jiskřiček
~ ať si hledá glanc

~ Vím..
~ zapomněls balanc na ledu
~ a přimknutý chceš zimy číst
~ na aksamitové pleti jíst verš dívčích ramen

~ jaře uletět si..sám
~ do lesů hrdliček
~ a nevinné sněžence dát jíněnec kámen!

i ty černovlásko
po klávesách jdoucí?

mám snad plavat zmámen když víš..
tvůj červánkový pocit pěl
a růžový sen na mostech
na tvých ústech
co medový ret spojil...
zněl
srdcem..lunokřídlý anděl
a já pít z něj tvoje chtěl ach
ten sladký nektar z nesmělosti
letmý tikot v nás
naposled
v plamíncích rozechvět
a nechat se napospas
nekonečné básnířce
po slzách a ve hvězdách...

~ tichý anděl uletěl!
~ Třepotálci již rožnuli éterické svíce
~ Dvě kostky cukru?
~ Jsme si?

~ Nebo chceš mě vozit
~ na srpku od měsíce love mi…

~ Journey
~ jsou chladna jak zimní vody..


jen opadavé city
třpyt a křehké róby
trny přibitý
zamrazený pro tajné svity
když odjíždíš a skrýváš culíky
a mise sól se dívá co pohled
to švadlenky a špendlíky

jet pro tebe do rohu?

pozdě?!
někdo hodí k nohám růži
a soucitně milovat bude tebe
a to já nevedu

viš.. nezruším cestu

pro tvé oči
ani..
nadechnutím blond
cukrové vaty co na pouti
sní o kolotoči

a teď za horami na severu

usínám bez koně
ve slábnoucí melodii louky noci
bez ostrovů pampelišek tvých úsměvů

a jestli se dívá srdce?

rozprostře ráno v zahradách záznějů
růži jasnou i když trnem
pláče rosný skřítek
ve světě prostých miluji tě

i jednou nad vodami
přeletí to cosi co zní
v šepot z amorova cíle
a na rty s pohárky toho jasu
u studánky zachvěje se
nebe pro únorový kvítek
i princezničku řasu

i mé provinilé ticho
v němž má slza neslétla do dlaní tvých
dlaní mluvících ne
a srdce tvého křídlícího ano
to ráno vzkříšení ji doprovodí
ve chvílích životních
a dál vydá se sama domů
do moří

já vím řekneš to je ten jíněnec
tvá bohyně sůl
necháš ji mezi nebem a zemí Journey?

~ každý z nás jednou padal na tu neznámou planetu

jsme slabí
vyzbrojeni jen gesty?
zajataci svého kamenného majáku
svého slunce..svého ticha

dopadá na nás svět Journey

zaplaší zebry
černá bílá
počátky a každá setkání nám trochu proměnila srdce
a teď před námi leží tolik obrazů

nepotřebuji ani odvahu dostat se
na dimenzi mraků
varuji
i bouřky umím..

je to hrozivé Journey?

z veliké výšky vypadá země nehybně
zvláštní
stejně tak stojím u lásky na dosah

je to úzkost Journey

proto ty slzy před sluncem
nejistota
co přijde
vidět ji znovu..vystoupit tiše po schodech
otevřít dveře nebe
té ložnice vesmíru
v jejích zdech celé jahodové léto..
a prý že je vesmír nekonečný Journey
jak otevřená kniha
v hloubi srdce ponese vzpomínku
barvy času
nevypověditelnou slovy
mezi stromy
svitne zasněžený dům
přeskočíš plůtek..bujará
v nepřekonatelné vzdálenosti
ve snu
a poslední věta té knihy ti ještě zpívá v mysli
modravá jara
a ještě téhož večera
neznámá nehledaná tvoje drahá milovaná
opírá se běloučkou tváří o cit jak okenní tabulku
pro kapičky deště
prší si
tají že vadím
pozoruju i cosi
ona ještě neví
proplouvá v radostný vodní svět
a já mám tak hluboko uvnitř strach Journey

a přece tu den co den v roce přichází noc
stejně i jinde
uzavírá cyklus
zítřek
má novou chuť žít
starosti končí knížky urovnané
pocitem věčnosti

mé noci však jsou méně než zastavení
mé noci volám si na pomoc
mé noci mé noci
zastřený
a vodu vzít do náruče
zapomenout obav
do pokoje svěží vítr
nezatarasit si bolem..strachem..že je jiná
než tvoje
představa
ona
je prostě živá Journey..a ty věříš i nevěříš
že vyjadřujeme slovy vzájemně si odporujícími
tu prostou touhu
životní být šťastní..