Jako každý rok...

Poslouchám ruch kolem sebe,
Cigaretový dým snáší se pomalu k zemi,
Lidé debatují o životě o práci…
Důležité chvilky jim unikají.
Žena sedící v rohu, tváří se zadumaně,
Cigareta hoříc mi v popelníku,
Kafe přede mnou a ze sodovky vyprchávají bublinky.
Přemýšlím nad ničím,
Jen nostalgicky vzpomínám na doby,
Kdy se kolem mě vznášelo ještě štěstí a láska.
Když mě ona opustila,
Zůstal jsem tu sám, celý svět najednou zčernal.
Jediný důvod, proč tu zůstávat je ona.
Maličká dívka, můj malý hlupáček,
Má malá sestřička.
Nemít sebe navzájem, tak jsme sami.
A tak nostalgicky vzpomínám na doby,
Kdy jsme ještě nebyli sami.
A tak sedím v kavárně.
Káva pomalu vystydlá,
Bublinky v sodovce zmizely…
Cigareta dohořela.
Mě nezbylo už nic jiného než vzpomínky.
Budu sedět tu dál a pozorovat lidi kolem sebe.
Cigaretový kouř pomalu klesá k zemi.
Ruch a šum od lidí kolem je otupující.
Příjemný…
Sedím a nechávám se unášet vzpomínky.
Jako každý rok touhle dobou…