Setkání se smrtí...

Takže se to konečně stalo,
to co se dávno čekat dalo,
Smrt přede dveřmi nahlas dýchá,
a hluk světa konečně utichá.
Její chrup se leskne v šeru,
a můj život blíží se závěru,
zablískla se čepel její
a kostnaté ruce se jí chvějí.

V očekávání své rychlé popravy,
vzal jsem sklenku, zamumlal "Na zdraví."
a hodil jsem ji do sebe celou,
"Stejně mne teď červi rozemelou."
řekl jsem a četl v ní překvapení.
"Ty neutečeš?" ptá se. "Co to změní?
Není snad jedno zda mrtev jsem či žiji?
Tys má osvoboditelka před bestií."

"Kde je ta bestie?" ptá se překvapena,
"Ach ty nevíš, neznáš jejího jména?
Ta bestie je zavřena v mé hlavě.
Před ní jsi mne teď zachránila právě.
Ta bestie mne ovládá do poslední vteřiny.
Zabij mne! Zabij mne! Okamžik jediný
mohl by jí dodat síly." trpce říkám,
stojím směle, kdepak nikam neutíkám.

"A jak se zve ta bestie?" táže se hlasem,
z něhož čtu hluboký děs a strach.
"Ta bestie zove se Thanatosem,
a věru je vládcem mých drah.
To ona vybírá mi cílů životních,
ona mi říká co prý je skutečný "hřích"
a co je správné." směji se v křeči,
jak s Thanatosem křížím meči.

"A ta bestie je jen neduhem tvým?"
"Ne, je všude, všude já ji zřím,
v každém životu v každém těle velí,
nezáleží jak jsme smělí,
podléháme jí v každé vteřině,
člověk je ve všem nevině,
to bestie, ta mu pevně vládne,
dokud se tělo nerozpadne."

"Takže ty tvrdíš že lidstvo celé,
řítí se pod jeho vládou do pr...."
táže se Smrt, načež utichne
pak zvedne se a neslyšně vzdychne.
"Tvrdíš, že vaše bytí smysl postrádá,
že je toto jen hloupá estráda?"
ptá se, a v hlase je slyšet zarmutek,
"Já zachovám tedy tvůj živůtek."

"Šiř to poselství dále k všem,
a až pochopí, otevřu já zem,
přivítám vás všechny v náručí svém
a do země svobody spolu utečem."
říká a vyvolá otázku v mé hlavě
"Kde náchází se země ta?" nezdravě
tvářím se když se jí táži,
"Až přijdeš tak ti ji ukáži."

"V náruči mé všechny skryji,
a zachráním vás před bestií,
neb přijít do náruče mojí
se i ty nejhorší stvůry bojí.
Já kdysi jsem myslela si,
že mimo mé náručí svobodu máte,
však spletla jsem se asi,
když říkáš, že bezemne umíráte."

"Nepodaří se jim pochopit,
poselství tvoje, vždyť nás znáš
a to je důvod proč odmítám žít,
tak už mi hlavu z krku sraž!"
vykřikl jsem načež kosu zvedla
a dřív než jsem něco říci stihl,
sama svoji hlavu si z krku setla
a rozplynula se, můj hlas stichl.

Můj zrak padl k na zemi ležící kose,
potěžkal jsem ji, přehodil přes rameno,
zbyla po Smrti pro mne jako léno,
je čas srazit z trůnu Thanatose.