Kralevic dánský

V kostýmu Hamleta putuje krajem,
zasmušen otázkou, zda stále hrajem
to podivné představení.

Kolem se nedívá, už viděl kus světa,
z románu zbyla mu jen holá věta,
jen kratičké zastavení.

Být - nebýt, o to tu běží,
jenže sám stěží tušil kam jít.
Být - nebýt, o to tu kráčí,
teď ví, že měl radši opravdu žít.

Z nektarů života míchá si jed,
chtěl by se ohlédnout, ale nemůže zpět,
už chybí mu síly.

Záludný odmítá Ďáblův pakt,
labutí zpěv mu zvěstuje fakt,
že blíží se k cíli.

Co říci na závěr, když slova někdy klamou?
Veršem či písní pohladit uši.
Sklenice plná někdy zdá se prázdnou.
Pak citem je třeba zaplnit duši.