Haló!
Haló!
Chvíli je ticho a pak dlouhý tón…
Jenže je marné moje vyzvánění,
tam někde v dálce tvoje ruka není,
možná se oddáváš svým představám a snění.
Zase zkouším na tvůj mail napsat,
adresu správnou mám a to je jistě klad…
Jenže je zbytečné moje další psaní,
snad nečteš svou poštu, má bláznivá paní,
a mě tvé mlčení až k zoufalství dohání.
Snad něčím jsem se dotkl tvé hrdosti,
snad přátelství a péče mé máš už vážně dosti
Asi přestalo být přátelství dál už důležité,
snad našla’s víc a ostatní zdá se být přežité,
tak mlčíš, nehlásíš se a přátelství je
- zdá se -
v žitě…
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Na tohle se nedá napsat nic jiného, drahoušci, než, že čas je nejlepší lékař.
22.02.2011 09:56:00 | Viktorie Zvalová
Pavle takhle to není...jsou někdy období kdy člověk potřebuje mlčet protože potřebuje přemýšlet...jsou věci se kterými ani přátelé nepomohou...jsou období kdy nechceme mluvit o minulosti protože potřebujeme zvyknout si na přítomnost...naučit se znovu žít normálním způsobem...mám Vás oba ráda...vím že moje mlčení může ublížit...ale prostě teď jinak nemůžu...nevím jak to vysvětlit...asi to je sobecké ale prostě to tak cítím...prostě nechci teď řešit minulost ale ani přítomnost abych jí nezakřikla...omlouvám se...
21.02.2011 09:24:00 | Lucie Teru
Smutno je mi z takových konců, kdy někoho přijmeme do rodiny přátel, a najednou... bez příčiny... změnou partnera... vše skončí...
21.02.2011 08:40:00 | Levandule
i tohle je dnes pro mě příznačné a připomíná doby dávné nedávné ... to přejde!! a až to přejde, tak zatím uvidíme, co mám to vlastně chtělo (to mlčení) říct ... (už aby to bylo, trpělivost! :-) )
18.02.2011 20:59:00 | Helena Lovecká
Takovejch ještě bude, až jako osmdesátiletý se pro ně staneš zajímavým, ale to už ti budou připadat hodně starý. Jo, to jen sestřičky v nemocnici stále mládnou!
18.02.2011 19:31:00 | Zasr. romantik