Někdy, až nad ránem
Někdy, až nad ránem
Anotace: ...
.
ušil jsem si závěs
z hluku sobeckých starostí
už přes něj neslyším
svůj vlastní dech
někdy
až nad ránem
spánek mě oprostí
přijdu se na sebe
mlčky podívat
někdy
až nad ránem
sednu si do nohou postele
abych si v rozbřesku
mohl šeptem povídat
.
ušil jsem si závěs
z hluku sobeckých starostí
už přes něj neslyším
svůj vlastní dech
někdy
až nad ránem
spánek mě oprostí
přijdu se na sebe
mlčky podívat
někdy
až nad ránem
sednu si do nohou postele
abych si v rozbřesku
mohl šeptem povídat
.
Autor René Vulkán, 18.02.2011
Přečteno 305x
Tipy 48
Poslední tipující: PIPSQUEAK, monique, jita.1965, zelená víla, Divoženka1, poustevník Jirka, Špáďa, ni.va, Jaromila, Jana Marie, ...
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
TiskKomentáře
Zní jako zajímavá sebekritika, ale cítím z básně mnohem více, nejmíň slova hloubavého filozofa, co nejen do sebe klofá...
23.02.2011 00:08:00 | Špáďa
Tak už se nestarej, vzhůru to odevzdej,
k bdělosti radost patří a nový vzduch
a závěs na straně - ať světla jarního
už vůně zůstane :)))
19.02.2011 10:59:00 | Veselý Drak
asi to sem nepatří, ale asociace je jasná ... až nad ránem, ozvou se kohouti ...
18.02.2011 21:01:00 | Helena Lovecká
Konečně jen tak má člověk jistotu, že ho ten druhý poslouchá! ST!
18.02.2011 19:21:00 | Zasr. romantik