Bez názvu

Chtěla jsem hodit na papír
svoje pocity a vyjádřit tak,
co cítím.
Jenže má kámoška múza, mrcha
jedna, odešla a já se utápím
hnusným pitím.

"Dáš si ještě?" ptá se mě
má temná polovina.
"Dám!" Vždyť já se ničím,
ale vážně vůbec ničím
neprovinila!!!

Někdo mě vzal a posadil
na dětskou houpačku.
Dělá se mi zle...
Svět se kolem točí...
...mám pocit, že spadnu!
...ať už to skončíííí!
Nechci se pořád kymácet
nahoru, dolů, nahoru, dolů
Na to já prostě, už
z vysoka seru!!!

Barman jménem čas nemá
se mnou slitování.
Nechce mi už nalít,
bídák jeden.

A zdá se, že múza
se ke mně už dnes nevrátí.
Tak já padám.
"Platím!"

Ach jo, zas vykročit
do noční zimy a tmy.
To je tak marný!

Zas jít jen sama
temnou ulicí.
Protože ztratit člověka,
kterýmu jste věřili, je
tak neskutečně snadý...