Uvězněná ve snu

Na čele pot
provází noční můry.
Jsou děsivé, ale ne matoucí.

Ráno se probudit
s pocitem viny
za něco,
co se vůbec, vůbec nestalo.
Ráno se probudit
a říkat si:
Opravdu se ne mě zlobí?
Opravdu se Onen na mě naštval,
že jsem Oné nepůjčila
žiletku na oholení nohou?
Opravdu na mě Onen křičel
a Ona práskla mými dveřmi?
Opravdu je možné vypít
celé ČTYŘI
litry čaje naráz?
Ptal se mě Jiný na sex?
A nebo jsou to jen pocity
a dojmy spojené se
včerejším dnem a dnešní nocí?
Mám z toho všeho špatnej pocit.
Je to horší než potápět se
za tmy s lodí,
nebo když vám tátu unesou
Indiáni.
V balónu.
Aspoň víte, že je to sen.
Ale deprese z toho,
že jste Oné odmítli
půjčit žiletku
jsou nesnesitelné.

A opravdu mi trvá
ČTYŘICET-PĚT minut
než si vyberu v obchodě bonbony?