Týden má sto dní

Bolavé pondělí,
smutnější ráno,
co dříve nebylo,
je dnes dokonáno

Okoukané úterý,
už nikoho nebolí,
co včera stalo se,
proč, vždzť bylo toho málo,
aspoň nám dvěma zdálo se,
nic není věčné,
všechno zaniká,
kráska, jenž užívat si chtěla,
už má svého ženicha

Utekla středa,
my smáli se,
bylo nám krásně spolu,
a naše ruce hřály se

Čtvrtek v zajetí něžností,
smíchu a radosti,
radosti ze setkání,
radosti z milování,
radosti z doteku

Uplakaný pátek,
prý dětí a bláznů svátek,
sami,
každý zvlášť,
mezi námi krutá dálka,
jen sto metrů od sebe,
sami, pusto, prázdno,
na dno smete Tě

A sobota?
ve znamení lásky,
koukni, už rostou sedmikrásky

Neděle,
mezi námi ještě není,
můžem klidně spát,
co bude, až příjde?
Ne, ještě nechci umírat...