sondou...
sondou...
v blízkosti
dávných sopek
studuji zaníceně
jeden pěkně žíhaný sloupek
vápence
a přemýšlím
co asi způsobilo
to jeho žilkování?
když mě cosi přinutilo
pohnout hlavou...
byla příliš rychlá
než aby byla jen stín...
když dovolíte pane
ráda bych se podívala
tak trochu tomu rozumím...
měla zvláštní auru
složenou z tahů přírody
pohybovala se ladně
kolébavě zasněnou chůzí
v rytmu věků
a jediné
co mne napadlo okamžitě
bylo že renesance
je proti ní
plná historických pochybení...
vidíte tady tu černou linku
v té se dobře žilo
ale tady v té další bílé
se to zpopelnilo
napadá mě asteroid
nebo erupce vulkánem
země se otřásla
a nejspíš to byla superšlupka
poprvé od té doby
co rybám narostly nohy
téměř všechno živé zmizelo
pod čedičovým magmatem...
rozumím
z toho je zřejmé
že v prvních horách
velcí neměli šanci
spasit se nějakým úkrytem...
co je zvláštní
že proti těm hlavním
na tom vydělali ostatní
ti zdánlivě nevýznamní hráči
schopni se přizpůsobit
takže vlastně
to bylo správně...
to že byl skvělý nápad?
no jistě
už bylo načase
vyzkoušet něco jiného...
a co?
ty druhé...
aha
to ovšem znamená
že ten kdo je první
ještě nutně nemusí být vítězem
a také že na velikostí záleží
v tomhle případě opačně...
co kdybychom to probrali
podrobněji
kutám tady v permafrostu
té věčně zmrzlé půdě
už dlouhý čas
a narazil jsem
na termální lázně...
proč ne ráda se zahřeji
mimochodem
víte proč vám to tak trvalo?
protože to geologické kladívko
držíte obráceně...
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Š p l h a l a
jsem po žebříku do nebes
na odvrácenou stranu Měsíce…
A naháněla svá sluneční prasátka
co utekla mi od odrazu zrcátka
které se houpalo mi na hrudi
/ a musím podotknout, že slušelo mi velice /
A ač jsem vlastně spěchala
poněvadž večer pořádal se ples
tak tuze zvláštní zvuk
mě z honitby té vybudil;
Stál zaníceně kousek od sopečných chřtánů
a přemýšlel… / Jen sem tam zaťukal
na žilkovaný shluk
Potom se chvatně otočil
/ však nevšiml si, že kolem něj vanu /
tak pokračoval dál
v luštění nerostů a žil…
Já cítila ten myšlenkový otazník
Ty oči propalující se skrze dějiny
Tu snahu pochopit koloběh, složení i vznik
Ty endogenní pochody té dané horniny
Znovu se otočil
Však já už pro tentokrát zůstala jsem stát
bych odkryla mu čas, v kterém již jednou žil
a také místa, kde žil víc než mnohokrát…
Vnímal mou auru / takový detail k potěšení
Vedli jsme hovor plný historických přehmatů;
O erupcích a zpopelnění
O asteroidech, rybách s nohama i magmatu
O fosíliích, stratigrafii a sedimentech vrásnění
I orogenezi, flyši a molasách
a schopnosti se přizpůsobit v sféře řazení
i významu či nevýznamu rozhodnosti vah…
Koukla jsem na hodinky / za chvíli byl bál...
A On by ve svém zanícení stále povídal
Tak vytáhla jsem zrcadlový diadém
který se mezi ňadry hřál
a řekla mu; „jen si ho klidně vem´
…neb až to všechno pochopíš,
tak stačí, abys zatleskal.
A hned Ti budu blíž…“
26.02.2011 17:30:00 | šuměnka
Lítám s Tebou světem virtuálních a při tom tak reálných představ...jsem z toho blázen, jak dobře na mě Tvoje kousky působí... díky! :o)
25.02.2011 12:37:00 | labuť
pane..jsou chvíle, v kterých si říkám;
"já toho chlapa miluju..."
za tohle básnění, co v mozku u něj vzniká
jsem povětrná stopařka...a právě myšlenky tu stopuju :)
25.02.2011 12:11:00 | šuměnka