vypouklá...
vypouklá...
s jedním minerálem
a několika křemičitany
až se mi povedla
namíchat směs
co se po žíhání
stala tvárně pružným sklem...
/doma to ale nezkoušejte!/
vzal jsem váleček
hmotu rozprostřel
/jako by něco vyjeklo/
a nasadil rámeček
no vida a mám ho
nerozbitné okno...
pak mě napadlo
zkusit nějaký tvar
vzdám hold
geometrické dokonalosti
uplácal jsem kouli
a lehce s ní hodil
proti zdi…
párkrát se odrazila
a já opět zaslechl
jauuuuuuu
jakoby ta koule zaúpěla...
podivné
buď jsem ten zvuk zaznamenal
nějakým smyslem
nebo se žádný zvuk neozval
a já si to jen myslel...
moc nemysli
slyšels moc dobře
ty jeden skleníku
koukej mi otevřít
jsem Džína
a jsem tady uvězněná…
rozklepaný
jsem vymodeloval hrdlo
vytahl zátku
a ona se protáhla ven...
no konečně
rozkošnicky se mi omotala
kolem pasu
krku zápěstí i prstů
a já najednou pocítil
náramnou chuť
na sklínku džinu…
nebo na Džínu?...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Byla jsem složena
z džívy, adžívy a karmány
a moje existence
kolovala v cyklu opakujících se zrození;
…když pojednou jsem silou byla stlačena
pocit, jako když ležíte pod velikými balvany
a chvíli na to zas jste hozeni
proti zdi permanence
síly a bloudění…
To už jsem zasténala!
až do vysokých tónů
a přečetla si jeho myšlenku;
• co měla barvu barytonu
• a hrdlo stáhla mi jak šála
• co mohla naskytnout mi jízdenku
ač doba ještě neuzrála…
…„koukej mi otevřít“
jsem hrubě zavelela;
přestože duše moje byla vlastně malá
přestože vnímala jsem jeho svět
i jeho hloubku, cit
dokonce vůni těla
i auru, která od něj sálá…
„ať mohu odsud vyletět
Jsem tady uvězněná“…
A pak mi ostré světlo oslepilo oči
Protáhla jsem se hrdlem nádoby
/ i pro něho to byla asi dobrá scéna /
když hlas se zhmotní v prostoru,
a vítr se mu kolem těla stočí
do ženské podoby
a rozkošnicky prohodí; „ tak dík
…jsem Džína. Dáš si teď se mnou drink..
08.03.2011 15:02:00 | šuměnka