NIKDY VÍC

Dívám se, dívám a ty spíš
tak neobvykle tiše,
už se již více nevzbudíš,
nebude více slyšet
tvůj hlas, v němž tolik zlého bylo,
že smysly mé to nalomilo,
jinak smýšlím, jinak sním,
se dnem v snění, v noci bdím.

Zavřu oči, zkusím spát,
však prožívám to zas
- tu bolest , strach a utrpení.
… slýchám matčin hlas …

Nikdy víc už nemohu se
radovat, či smát .
oroduji, vím však jistě
o čem bude se mi zdát.

V tvých spáncích čerstvá lpí
stopa ta známá,
nikdy víc nenávist, zlo mezi náma.
Na stůl teď pokládám tvou milou zbraň,
se mnou je peklo sen a smrt je daň.

Daň za mne, za matku co se tě bála,
umlčel jsi ty rty, jimiž se smála.
Zlatavý její hlas přestal se bránit,
přede mnou stanula - chtěla mě chránit.

Nikdy víc nechci už slyšet zbraň střílet,
nikdy víc nechci již ta muka sdílet.
Svůj spánek bezesný zvolil sis sám,
jen polibek pomsty ti na čelo dám.

Mrs. Revenge ©